Reklama
 
Blog | Alex Koenigsmark

Bojovat minulou válku

Dědictví minulosti je vždycky především psychické. Je to směsice únavy, neuspokojení, frustrace, iluze, špatné paměti, mytologie, to všechno způsobuje, že neumíme žít bez pořádného, krutého a odporného nepřítele. Měli jsme Němce-papežence, měli jsme Habsburky, měli jsme Němce, měli jsme Rusy a máme komunisty.

Mnozí si slibovali od změny režimu víc pro sebe a byli zklamáni, jiní si nepřipadají dost odměněni za to, co podle svého názoru vykonali a jsou zklamáni, jiní neviděli dostatečné ponížení svých nepřátel a jsou zklamáni. Chtějí účtovat s minulostí, ale není to ta totalitní, je to minulost posledních šestnácti let, kdy se jim toho či onoho nedostalo.

Tuším, že se patnáct let pokládá za „generaci“. Ti, kdo dorostli třiceti, si nepamatují skoro nic, ti kterým bylo tehdy třicet, blíží se dnes padesátce, mnozí jsou bohatí a hledají už nikoliv materiální uspokojení, ale něco ještě chutnějšího a to je moc. I oni potřebují nějaký žebříček do vyšších pater.

Těm všem obraz té předchozí minulosti vyhovuje, jen je-li dostatečně černobílý. Mezi nejhlasitějšími oprávci křivd však ti, kdo byli skutečně pronásledováni a bylo jim opravdu ukřivděno, tvoří jen velmi, velmi malou, téměř nepatrnou skupinku… Proč? Zkušení ví, že po druhé nelze vstoupit do téže řeky.

Reklama

Bojovat minulou válku je vždycky snazší, protože už všichni víme, jak dopadla, i ti, kdo prohráli, tak ti, co vyhráli. Skoro žádná válka, až snad na tu poslední punskou, kde z poražených nezůstal na živu nikdo a Kartágo bylo srovnáno se zemí, však nekončí ani pro vítěze stoprocentním ekonomickým, emocionálním i sociálním orgasmem. Vždycky zbude něco nedokončeného, protože žádný lidský čin není a nebude dokonalý. A proto zklamaní vždycky snadno najdou svého přeživšího nepřítele a mohou pokračovat. Nikdy se tolik nebojovalo proti Habsburkům, jako po jejich zmizení.

Jenže ani tenkrát těm, kdo to řídili, nešlo o Habsburky.

Komunisté jsou dnes ideální symbolickou postavou nepřítele, každý ho zná, každý ho snadno najde, nemluví se s ním, jen mu soukromě říkáme Vojto, je to ale přes kterého je možno napadat celou „levici“(ale nejde o levici).  O to běží, ne o komunisty, jde o minulou válku. Takový nepřítel umožňuje nepřemýšlet a rovnou hodnotit, tak, jak to řekl kdysi akademik Radovan Richta: když nevím, tak straním. S tím se bohužel veze mnoho slušných a milých lidí, kteří opravdu věří, že účastní důležitého zápasu proti návratu Klementa Gottwalda k moci.

Jenže někde vzadu možná číhá nějaký ten třeba malý a přikrádající a anonymně na internetu vyhrožující studený Pinochet.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama