Komentáře: Rozkoše ctnosti

Od: Jiří Nedvěd

Jiří Nedvěd — Wed, 29 Nov 2006 20:33:53 +0000

Možná je to jinak.
A co když jsou ta póza děvky a chlast a jeho skutečné já je v těch knihách? Jste spisovatel, takže víte, jak je těžké psát něco, čemu člověk doopravdy nevěří. Čtenář to odhalí jako první, že to nejde z vás. Možná, že těmi klamanými nejsou čtenáři, ale kolegové spisovatelé, kteří raději snesou chlast a děvky než živení se „pokleslou“ literaturou.

Od: martin ondrejat

martin ondrejat — Wed, 29 Nov 2006 15:34:48 +0000

Ja bych rekl, pane Koenigsmarku
ze pokrytci jsme vsichni. Jen malo kdo si to ale dokaze priznat 🙂

Od: robynson

robynson — Wed, 29 Nov 2006 14:42:45 +0000

Pohnutky k tomu být tím čím jsme
Ohledně prvního příkladu si dovolím poznamenat, že příčina proč dotyčný spisovatel píše knihy tak jak je píše, je snaha, aby se určité skupině čtenářů líbily. O to se snaží asi každý spisovatel a není to příliš nectnostné. To, že větší část finančních prostředků, které za toto psaní odevzdává prodejcům alkoholu případně prodejkyním vlastního těla je jeho rozhodnutí, které nezbývá než respektovat. Nikomu tím neubližuje, ba naopak činí radost zmíněným děvčatům a prodejcům. V druhém případě dotyčná žena dávala milodary, což je sice možná efektní demonstrace ctnosti, nicméně slouží spíše darujícímu, než obdarovanému. Nazval bych to chlácholení svědomí. Takový typ osobnosti může nalézt zalíbení v tom, kdo činí podobné „ctnostné“ skutky. Ten dotyčný však tyto skutky může činit v očekávání následků těchto skutků (sexuální styk). Pohnutka k sexuálnímu styku je legitimní, je základní motor k zachování druhu. Tolik rozum. Jinak každý by asi měl být tím čím je.