Jeden známý spisovatel například prohlašuje v soukromých společnostech, že píše pro idioty. Netušící idioti si houfně kupují jeho díla, plná lásky a porozumění, dobře končící – vždycky mají šťastný konec! – a vytvářejí mu tím velmi slušnou životní úroveň a obstojné konto, z něhož utrácí především za ženské a alkohol, protože jiné koníčky nemá. Nepoučení čtenáři a kritici nalézají v jeho dílech, vzniklých zcela promyšleně a dalo by se říci i cynicky, silnou humanistickou notu, soucit se slabými a „přitakání životu“, jak zněl kdysi oblíbený komunistický termín.
No a co?
Dovolte mi uvést malý příklad z literatury, ze slavné knížky libertina Choderlose de Laclos Nebezpečné známosti. Vikomt Valmont, proslavený don Juan, který chtěl svést paní prezidentovou de Tourvel, nejprve nepochodil. Paní de Tourvel byla velmi ctnostná, zbožná a citlivá bytost, jednoduše řečeno slušná holka, jenom poněkud naivní, což s tím asi trochu souvisí… Běžným způsobem se vikomt do její postele nepropracoval, musel si tedy něco vymyslet. Když zjistil, že madame je sociálně soucitná a s oblibou dává na cestě z kostela almužny žebrákům, už věděl, jak na to. Poslal svého sluhu, aby zjistil, která rodina ve vesnici pod zámkem žije v největší bídě. Sluha našel rodinu se šesti dětmi, kterou měli vystěhovat pro dluhy z chalupy. Dluhy činily několik desítek franků, Valmont je zaplatil (odpovídalo to asi tak večeři v lepší pařížské restauraci v té době) a sluha pak navigoval celou rodinu do zámku. Dorazili v době odpoledního čaje, takže paní de Tourvel mohla vidět, jak vděčná chuděra matka a jejích šest ratolestí pláče štěstím a líbá Valmontovi ruce.
Paní de Tourvel to dojalo, zjistila, že vikomt má dobré srdce a netrvalo dlouho a už se ocitla v jeho posteli, jako stovky jiných dam. Vikomt zklamaně zjistil, že ho to moc nepobavilo a obrátil svou pozornost jinam. V dopise své přítelkyni madam de Merteuil napsal: Nevěřila byste tomu, ale když mi ti spratci a jejich nemytá máti líbali ruce a děkovali, pocítil jsem cosi zvláštního, skoro jakési pohnutí, rozhodně to bylo velice příjemné… Zdá se, že takzvaní ctnostní lidé si užijí daleko víc, než si myslíme…
Takže: odporná intrika vyšla a Valmont dosáhl svého, ale na druhé straně ubohá rodina byla zachráněna. Co váží víc? Já vím, to není lehká otázka. Jako s tím spisovatelem – je podstatné, že je to pokrytec, nebo je podstatné, že tolik lidí nachází v jeho spisech útěchu a zábavu?